Petra Soukupová píše pořád stejně a balancuje na hranici s banalitou, říkají její kritici. „Nemá to přesah,“ stěžují si někteří čtenáři, „chybí mi katarze.“ Stejně tak se spisovatelce vyčítá její apolitičnost a to, že její romány visí ve vzduchoprázdnu. Proč si tedy myslíme, že se nová kniha velmi povedla?