Lidé stávají věřícími (nebo nevěřícími) z rozmanitých důvodů, například ze zvyku. Jiným lidem dává víra orientaci, jak si vykládat svět, a jak porozumět tomu, co se v jejich životech děje. Pro další je velký motivátor strach: bojí se, že skončí v pekle či nějakém jiném ekvivalentu věčnosti a přítomnosti. Jediný skutečný motivátor k (jakékoliv) víře ale musí být láska. Láska totiž jako jediná vydrží v časech dobrých i zlých, a je to jediný motivátor, který je dostatečně osobní a komunální zároveň. Proč se tedy o lásce jako motivaci k víře nebo nevíře mluví málo? Je to proto, že láska vypadá cheesy a je náročná.