Brýle mámení, které si každý z nás nějakým způsobem někdy nasazuje, jsou tvořeny skly Domněnky a obroučky Zvyku. To v čem jsem vyrostl je „normální“ a já to často přejímám bez přemýšlení. Je to ale moudré? Není lepší tyto brýle sundat a vydat se na cestu zkoumání sám za sebe a to včetně zkoumání existence Boha? Bůh se do našeho života necpe, on trpělivě čeká, až přijdeme sami. A doufá, že přijdeme. A setkání s Ním nás nepochopitelně a neočekávatelně promění.