Štramberské uši
Každý rok se těším do lázní. Na to, jak si odpočinu, po procedurách zalehnu ve svém jednolůžkovém, sluncem provoněném pokoji a sladce usnu, večer budu dělat korektury, napíšu si povídku, fejeton nebo blog, nebudu muset koukat na hodinky, kdy mi jede, proboha, vlak z Kolína do Prahy na zkoušku, nebudu přemýšlet, co budu vařit a jestli jsem koupila našemu Baxíkovi hovězí maso, kdy vyčistím akvárium a kdy budu žehlit... Nic. Nic. Nemusím nic, protože jsem v ráji.