Když se řekne svatba
Vdávala jsem se dvakrát. Poprvé v roce 1974. Bez rodičů, bez příbuzných. Prstýnky jsme měli za pět korun z pouti, a po obřadu jsme je hodili do Labe. Oba jsme pracovali v kolínském divadle a tak nám šli za svědky kamarádi z divadla a přišli i herci, kteří ten den zkoušeli. Mimochodem, vůbec si nepamatuju, co nám oddávající říkala.